Your image

Tento článek není jen tak nějaký, ale je to kouzelný příběh jedné z nás. Fotek „před a po“ naleznete naleznete na internetu spoustu, ale za každou takovou proměnou se skrývá velký osobní příběh, různorodé pocity i pády a jeden z nich se můžete dočíst zde…

Představuji Vám paní Janu, maminku dvouleté holčičky,  která se roky trápila s nadváhou a trpěla nedostatkem sebevědomí. Vše překonala, vzala všechnu svou sílu a teď je z ní úplně jiný člověk

Rozhovor s paní Janou mi osobně mnoho dal, přece jenom ta motivace a podpora při hubnutí je velice důležitá. Zjistíte, že v tom opravdu nejste sama! Proměn je na internetu spousta, ale já nechci proměny svých klientek zveřejňovat jen tak, ale i s příběhem, který je velice důležitý.

Jaký byl úplně ten první impulz hubnout?

S nadváhou jsem bojovala snad už od základní školy, ale úplně ten opravdový impulz přišel rok po porodu mé dcerky, kdy jsem vážila skoro 115 kg. Ať jsem na sebe oblékla cokoliv, bylo mi to malé, obepínalo mě to, styděla jsem se chodit mezi lidi, měla jsem deprese z toho jak vypadám a cítila jsem se hrozně.

Tenkrát jsem si řekla a dost: „Holka musíš se s sebou něco dělat, protože vypadáš příšerně“.

Jak jsi se „porvala“ s velkým množstvím informací na internetu?

Několikrát jsem před otěhotněním zkoušela slavné 30 denní výzvy, které slibovali i nemožné. Ať už cvičením nebo pojídáním různých „pilulí“. O opravdové informace se se mnou podělila až Renata, která mi podala to nejcennější co mohla.

Napadlo tě držet dietu?

Tak neinformovaný člověk vždy drží dietu, takže ano. A vedlo to k úpadku vždy.

Proč jsi se rozhodla jít jinou cestou a jakou?

Dá se říct, že s obezitou jsem bojovala celý život. Vlastně všechny ženské v mé rodině, akorát se to nikdy neřešilo. Máme velký zadek a břicho, všechny. Postavit nás do lajny vedle sebe a zakrýt obličej, tak jsme jedna jak druhá přes kopírák. 

Ale o to tady nejde. Vždy jsem se vymlouvala že to je dědičný, potom to bylaštítná žláza, potom jsme se uklidňovala tím, že jsem po porodu a to je přeci normální. Normální to sice je, ale pouze v mezích normálu. Já už normál opravdu nebyla.

Potřebovala jsem si to vše vykompenzovat. Tělo se mi během těhotenství změnilo. Přibrala jsem skoro 15 kilo, pak šlo něco dolů, ale během toho roku jsem nabrala ještě více než za samotné těhotenství. Doba kojení taky nepřidala a to jsem kojila fakt minimálně, bohužel.

Chtěla jsem se cítit dobře a také dobře vypadat. Vyjít ven (protože já byla schopna radši nechodit nikam), aniž bych kontrolovala každý špek a zářez na těle. Kdekoliv jsem přišla, byla jsem „ufuněná“, zpocená a červená jak rajče.

Jak tě napadlo mě kontaktovat?

Popravdě řečeno byla jsem zvědavá a zajímalo mně, jak jsi dokázala tak hezky zhubnout. Vůbec mě nenapadlo, že se mi to podaří taky. Nevěřila jsem si.

Jak konkrétně jsem ti pomohla?

Renča mi pomohla vysvětlit jak doopravdy zhubnout. Vždy jsem si myslela, že musím držet dietu nebo chodit do posilky. Ale ono to je vlastně všechno o jídle.

Jo jasně věděla jsem, že jíst čokoládu a brambůrky každý den, není to pravý ořechový.

Ale díky Renatě jsem začala více uvažovat co jím, četla jsem složení všech surovin. Začala jsem počítat denní příjem, i když to byla od začátku muka, protože jsem byla zvyklá hodně jíst, ale naučila jsem se to.

Renča mi hodně pomohla taky jako podpora, poradila mi na začátku, co si můžu uvařit na snídani, oběd apod. Předala mi v té době snad pro mě možné i nemožné, o čem jsem neměla ani páru.

Jakou změnu jsi musela udělat v jídelníčku?

Přestala jsme se cpát a to doslova. Už delší dobu vím, že jsem byla tlustá díky tomu že jsem se přejídala a to vesměs špatnými potravinami. Za celou dobu, co jsem byla v redukci jsem nejedla smažený, sladký, nic… Nejím to ani teď. Teda kromě toho sladkého, to si už občas dám i ve zdravé formě. 

Jaký jsi měla pohyb během hubnutí a teď?

Během redukce jsem necvičila. Pouze jsem chodila 10 km a více procházky s kočárkem. Teď si občas doma zacvičím, jezdím na kole.

Jaká byla ta největší překážka?

Největší překážka byla asi začít. Začít na 100%, žádné ujídání, zkoušení manželova jídla atd. Je to hodně o vůli.

Co jsi obvykle měla k snídaní?

Jsem na sladké, takže mugcake a občas míchaná vajíčka s cottage

Jaké jsi měla pocity během hubnutí?

Od začátku jsem byla trošku zoufalá, když se mi to nedařilo…No jo špatně jsem jedla.

Ale jakmile jsem do toho vběhla a viděla výsledky, bavilo mě to a vůbec jsem si nepřipadala, že držím nějakou redukci. Občas přišly dny, kdy váha stála, přišly depky, ale neměla jsem moc čas na to díky dceři myslet.

Jaká byla tvá motivace?

Chtěla jsem zase obléct své oblíbené oblečení, které jsem nosila před těhotenstvím. Po měsíci a půl se mi to podařilo, ale ještě to bylo těsný. Radost ovšem neskutečná. 

Po pár týdnech jsem zjistila, že mé veškeré oblečení už je mi tak velké, že bylo totálně nepoužitelné! 

Motivovalo mě i to jak jsem viděla, že to jde i víceméně tak jednoduše a výsledky byly úžasné.

Jak se ti ji podařilo po celou dobu udržet?

Dokonce jsem se někdy ani nemusela přemlouvat, že na tu čokoládu chuť opravdu nemám.  Táhlo mě dál to, že uvidím své stanovené číslo na váze a to mě posouvalo dál a dál… a až to číslo tam bylo, šla jsme ještě dál. Chtěla jsem to zkusit a dostala jsem se za své hranice.

Nesnášela jsem otázku manžela, typu jestli nechci brambůrky, čokošku nebo co zrovna u telky vychrastil.

Jak jsi se vypořádala s novým vzhledem a reakcemi okolí?

Musela jsme kompletně pořídit nový šatník.

Reakce byly různé. Spousta blízkých lidí v mém okolí se nevyjadřovala a tiše mě pozorovala. Až už jsem byla hubenější víc než před těhu, okolí začalo být dá se říct trošku nevrlé, že už to přeháním.

Věty typu: „ Za chvilku na tobě nic nezůstane.“ „Jsi už vychrtlá.“ „Už nejsi ženská krev a mlíko.“ „Za chvilku se ztratíš, neblbni.“ jsem slýchala pokaždé, kdy jsem dotyčné osoby potkala. Ovšem naštěstí ne všichni byli takový.

Moje kamarádka mi fandila od samého začátku a těšila se se mnou od začátku do konce a dnes mi říká jaká jsem kočka. A toho si moc cením, protože mi pomohla si uvědomit co jsem dokázala. Díky ní jsme si uvědomila, co vlastně chci. Ono ten tlak okolí nebyl zrovna dvakrát příjemný a začala jsme se docela cítit špatně. Nějak jsem si vlastně uvědomil,a že mají pravdu.

Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem takhle zhubla, ale na druhou stranu jsem to nebyla já a chybělo mi moje tělo.

Je to divný. Ale fakt to tak bylo. Až díky mé kamarádce, která se mě zeptala zda tohle to všechno, co jsem dokázala chci jen tak zahodit pro pár negativním ohlasů, jsme si uvědomila, že nechci a jsem na sebe pyšná.

Miluji jídlo, miluji sladké, ale víc miluji ten pocit, že vlezu do obchodu a obleču vše co se mi v danou chvíli líbí a dokonce mi je to ještě volné. Miluji ten pocit, jak se chlapi za mnou otáčí nebo mě sjede od hlavy až k patě. Tohle se mi nikdy v životě nestalo. Kdyby mě kamarádka na to neupozornila ani bych si nevšimla, ale po zaměření se na chování můžu na ulici …… no měla fakt pravdu. Chlapi fakt čumí 

Jaké byly pocity při dosažení stanovených cílů a dokonce jejich překročení?

Začala jsem hubnout v březnu 2016, chtěla jsem zhubnout na 80 kg, což se mi podařilo. Řekla jsem si že zkusim dát 70 kg a taky se podařilo a to byl listopad 2016. Chtěla jsem ještě dál, ale po překročení 70 kg dolů jsem se už ve svém těle opravdu necítila, tak jak bych chtěla. Vážím teď v rozmezí 66-68 kg a jsem spokojená.

Ano určitě je ještě co zlepšovat, mám kůže přebytek, ale myslím že to není zase až tak špatné. Jídlo si pořád hlídám, ale není to už 100%.

Jak se cítíš teď? Naučila jsi se mít ráda?

Asi do 5 měsíců, kdy jsem skončila s redukcí, jsem konečně přijala sama sebe. Cítím se dobře, tedy přímo báječně a určitě to ještě nekončí.

Jaké je tvé oblíbené jídlo?

Miluji sladké, hodně teď peču a občas i ochutnám, ale asi nejvíce oblíbené jídlo je klasické kuře na paprice.

Změnil se ti nějak zásadně život?

Vnímám své tělo jinak. Uvažuji jinak. Celkově přemýšlím jinak. Snad je to v tom dobrém a lepším smyslu než kdysi.

I přes to, že jsem ti veškeré informace dala mimo, tak jsi si objednala eBook „Sama sobě výživovou poradkyní“, ke které je navíc stejná pomoc přes fb, jako jsi měla ty. Jak se ti líbila? Pomohla by ti?

Určitě ano. Tato kniha je studnice všech informací pro lidi, kteří nevím jak začít. Přesně jako já v březnu 2016 kdy se kolem mě hemžili různé stránky na internetu a nevěděla jsem, do kterého se můžu začíst a který mi pomůže. Tato kniha naučí vidět potraviny jinak, naučí počítat svůj denní příjem a hlavně naučí správně a zdravě jíst.

Co by jsi doporučila ostatním ženám, které jsou ve stejné situaci jako ty?

Je na každé z nás, jak se cítíme nejlíp. Stejně tak je na každé z nás, co s tím uděláme, když jsme nespokojené. Nedejte na názory jiných, i kdyby to byl ten nejbližší člověk kterého máte u sebe.

Jste to vy a nikdo jiný ve vašem těle nežije. Je to vaše tělo a vy jediná máte právo s tím něco dělat. Člověku je líto, že vás druhý nechápe nebo dokonce kritizuje, ale proč to dělá? Protože nechce přijmout novou realitu a nechápe vás.

Ženy držte se. Neříkám že je to lehké, ale není to ani těžké. Je to takové jaké si to uděláte samy.

Jistě vás také zajímají míry, že? Výsledek vám vyrazí dech. 

Fotografie:

Toužíte také dosáhnout podobných výsledků? Chcete konečně začít se změnou a začít hubnout?

Nikdy to nebylo jednodušší! Všechny potřebné informace jsem pro vás sepsala, tak neváhejte a začněte.  Klikněte na tlačítko a jednou tu budu psát příběh Váš